Proč kytky v supermarketu (většinou) nevoní

Většina květin, které dnes běžně kupujeme, nepochází z lokálních polí, obvykle ani z Evropy. Přiletěly za námi z druhé strany světa. Nejčastěji z Keni, Etiopie, Kolumbie nebo Ekvádoru.

Celý ten proces je překvapivě rychlý a dokonale zorganizovaný. Květiny se pěstují ve velkých sklenících nebo na plantážích. Sklízí se často ještě před plným rozkvětem Okamžitě se chladí, a konzervují chemickým koktejlem, aby se zpomalilo jejich „stárnutí“ = aby už se dále nerozvíjely. Proto když si koupíte krásná poupátka růží u zeleniny v supermarketu a dáte je doma do vázy zůstanou pořád stejné, většinou se dál nerozvíjí a pak jim prostě upadne hlavička. Z místa sklizně pak putují letecky na květinové aukce (nejčastěji v Nizozemsku). Následně se distribuují do velkoobchodů a obchodních řetězců. A nakonec skončí ve váze u nás doma. To všechno může trvat jen pár dní. Květina, kterou pak držíš v ruce, má tak nalítáno často víc než leckterý kufr na letišti.

A co je mnohem horší – má v sobě často větší chemický koktejl než průměrná rocková kapela na turné. Vlastně je to docela hodně děsivé, protože neexistuje legislativa, která by ošetřovala chemii v květinách (ale o tom až jindy).

Důvod není jeden. Je to kombinace několika věcí.

1. Šlechtění na výdrž, ne na vůni
Květiny se dnes šlechtí hlavně podle toho, co potřebuje trh:
Aby vydržely co nejdéle.
Aby přežily transport.
Aby měly jednotný vzhled.
Aby se daly snadno balit a skladovat.
Aby nedejbože nepřitahovaly opylovače.

Vůně v tomhle seznamu často chybí. Je to podobné jako u rajčat ze supermarketu. Vypadají dokonale, ale chuť je… někde jinde.

2. Chlad a chemie
Během transportu jsou květiny neustále v chladu. To zpomaluje jejich metabolismus. K tomu se přidávají různé postřiky a konzervační látky, které mají zajistit, že květina vydrží co nejdéle „prodejná“. Výsledek? Květina přežije. Ale vlastně ztratí sama sebe.

3. Standardizace
Ano je to stejné jako u ovoce a zeleniny – globalní standardy. Růže má mít určitou velikost, barvu, délku stonku. Tulipán má vypadat stejně v Praze i v Berlíně. Vůně je ale divoká. Nedá se standardizovat.

Rostou ve svém přirozeném rytmu. Nejsou šlechtěné jen na výdrž. Sklízí se přesně ve správný okamžik. Často voní tak, že tě to zastaví. Nejsou vždy perfektní. Někdy jsou křivější, jemnější, kratší. Ale mají charakter. A hlavně – mají duši. Tak zkuste věnovat trochu času a hledat ve svém okolí. Určitě objevíte menší i větší projekty pěstitelů a prodejců květin i tam, kde byste je nečekali.